Nedílnou součástí náročné umělecké přípravy, jakýmsi „servisem“ hlavních oborů, je odborná příprava v rámci hudebně teoretických předmětů.
Touto odbornou přípravou by měl projít každý, koho hudba oslovuje, a zvláště však ten, kdo chce studovat na konzervatoři, kdo se chce v budoucím životě věnovat profesionální hře na nástroj, komponování hudby, učitelskému povolání (na ZUŠ, konzervatoři, vysoké škole) či práci v institucích kulturního zaměření (např. práce v rozhlase, televizi, archívech, kulturních agenturách).
Hudebně teoretické znalosti jsou samozřejmě nezbytným předpokladem pro další vysokoškolské studium (např. AMU, JAMU, hudební věda, divadelní věda aj.).
Výuka hudebně teoretických předmětů na konzervatoři je samozřejmě připravena diferencovaně podle zaměření hlavního oboru.
Předměty odborné přípravy
Struktura hudebně teoretických předmětů:
obor hudba a obor zpěv: intonace, rytmus a sluchová analýza, všeobecná hudební nauka, harmonie, hudební formy a analýza skladeb, kontrapunkt, nauka o nástrojích, dějiny hudby, historicko-estetický seminář, kulturní dějiny, soudobá hudba
hudebně dramatický obor: intonace a rytmus, všeobecná hudební nauka a dějiny hudby
taneční obor: hudební výchova
Všeobecná hudební nauka: jejím úkolem je seznámit studenty se základními hudebními pojmy, vysvětlit akustické jevy, základy notového písma s příslušnými znaménky a zkratkami, pojednat o metru a taktu, ladění, soustavě stupnic a tónin, o intervalech a akordech, popřípadě o tvoření tónu lidského hlasu a o procesu lidského slyšení.
Nauka o nástrojích: pojednává o historii, stavbě a technice hry na jednotlivé nástroje.
Harmonie: vysvětluje souvislost harmonických jevů, pojem tóniny. Ukazuje, jak je možno uplatnit obecné zákonitosti tohoto předmětu při harmonizaci melodie anebo vůbec při komponování jakékoliv skladby.
Kontrapunkt: učí, jak vést v mezích hudební věty několik samostatných hlasů, aby vznikl esteticky působivý celek.
Hudební formy a analýza skladeb: popisuje a vysvětluje uspořádání hudebních forem, celků a jejich částí a učí rozebírat hudební skladby různých slohových období.
Intonace, rytmus a sluchová analýza: v tomto předmětu studenti nabývají nezbytnou sluchovou zkušenost.
Dějiny hudby: důležitý integrační předmět v 1.-4. ročníku, který zkoumá hudební řeč z pohledu historie, slohů, stylů či dílčích složek (vývoj harmonie, kontrapunktu, forem, hudebních nástrojů atd.)
Soudobá hudba: učí se v 5. a 6. ročníku a navazuje na dějiny hudby a hudebně teoretické předměty.
Historicko-estetický seminář: tou nejkonkrétnější vizitkou konzervatorního hudebně-teoretického a všeobecného vzdělání je pak obhajoba závěrečné absolventské diplomové práce, jejíž téma a výsledek už často prozrazuje vyhraněnou osobnost muzikantskou nebo osobnost směřující k dalšímu vysokoškolskému studium teoretickému či badatelskému.
