„Janáčkova konzervatoř a Gymnázium 
v Ostravě je jednou z nejvýznamnějších
umělecko - vzdělávacích institucí České republiky.“

Aktuality

Aktuality / 15. dubna 2014

Ročníkové schůzky

Ve středu 16. dubna 2014 v době od 16:30 - 18:00 hod. se konají ročníkové schůzky a individuální konzultace.

 

Ve středu 16. dubna 2014 v době od 16:30 - 18:00 hod. se konají ročníkové schůzky a individuální konzultace.

 
Aktuality / 14. dubna 2014

Ostrava je barevná. Líbí se mi její dynamika i lidé

Na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě v minulých dnech proběhl 4. ročník Varhanní přehlídky mladých Ostrava 2014.  Studenty z českých konzervatoří a Slovenska Ostravané přivítali poprvé. 

První tři setkání se uskutečnila v Opavě, Olomouci a Pardubicích. Ostravská konzervatoř letošní přehlídku obohatila o pozvání vzácného hosta z Francie. Jean-Baptiste Monnot je titulárním varhaníkem v kostele St. Louis des Chartrons v Bordeaux a profesorem v International Paris Conservatoire of Music. Na Janáčkově konzervatoři vedl seminář a masterclass a vystoupil na varhanním recitálu. Povídáme si s ním před jeho koncertem.   

Jste tady pouze tři dny. Co jste během krátké návštěvy Ostravy stihl navštívit?

Kromě Janáčkovy konzervatoře jsem se šel podívat do centra. Líbí se mi tam náměstí, kostel, domy. Ve Francii máme samozřejmě mnoho krásných míst, ale toto je kouzlo objevování nového. Jsem Ostravě poprvé a hned jsem zachytil paralelu mezi příjemnou atmosférou, barvami domů a pozitivní náladou v myšlení lidí. Zažil jsem takové barevné přijetí, i jaro přišlo dříve. Jako hudebník a varhaník vnímám silnou dynamiku vašeho města.

Kde bydlíte ve Francii?
V centru Paříže. Nedaleko Pantheonu.

Jak vás přivítali na konzervatoři?
Když jsem se sešel s profesory a se studenty, cítil jsem velmi přátelskou atmosféru. S Lukášem Hurtíkem, který tady vyučuje a sám je výborným varhaníkem, se znám od roku 2007, je to už sedm let. Studovali jsme společně pět měsíců v rámci vzdělávacího programu Erasmus na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst v německém Stuttgartu.  

Pořádal jste seminář a masterclass. Co jste říkal na studenty?
Včera jsem byl na jejich koncertě. Všichni mají velmi dobrou úroveň. Splňují nároky, zvládají hudební rozpětí. Žáci pro hudbu dýchají, to je tady velmi zvláštní. Vychutnávají ji jako gurmáni jídlo, jsou rádi, že se mohou učit. S takovými nadanými a zanícenými lidmi je pak velmi snadné pracovat.

Zaměřovali jste se při výuce na nějaké téma?
Na francouzskou hudbu od konce 19. století až po současnost. Zkoušeli jsme interpretace, ukazovali si, jak na to.

Bude možné si spolupráci někdy zopakovat?
Měli jsme zajímavý rozhovor s paní ředitelkou konzervatoře Soňou Javůrkovou. Hovořili jsme o výměně s francouzskými studenty a vašimi. Ředitel naší školy v Paříži je také nakloněn výměnám. Vyměňovat si zkušenosti je dobré, nemá cenu se uzavírat, tak uvidíme.

Líbí se vám ostravská konzervatoř? Co říkáte na Sál Leoše Janáčka?  
Je mimořádný. Ve Francii máme jen dvě taková auditoria, kde jsou varhany a hlediště. Na naší konzervatoři v Paříži a v Lyonu, jinde ve Francii takové sály neexistují.  

Kdy jste se rozhodl hrát na varhany?
Bylo mi 11-12 let, když jsem šel jednou v neděli do kostela v rodné Normandii a uslyšel jsem varhany.  Ptal jsem se rodičů, jestli bych je mohl vidět. Zavedli mě k panu varhaníkovi a od té doby jsem se u něj začal učit na klavír i na varhany. Ani dnes mezi těmito nástroji nedělám rozdíly, hraji rád na oba.

Studujete, hrajete. Co děláte ve volném čase?
Rekonstruuji a stavím varhany. Nejsem schopný dělat něco jiného. Už jsem opravil 50 píšťal, sháním jednotlivé díly, pak je skládám u rodičů v Normandii, kde je pro to místo. Rodinu prozatím nemám, přítelkyně se jmenuje Camille. Poznali jsme se na koncertě, hraje taky na varhany.

Víte, že jste v rodném kraji Leoše Janáčka?
Hned když jsem vystoupil z letadla, všiml jsem si, že je po něm pojmenováno i letiště. Prozatím jsem nikde jinde nezažil, aby se i letiště jmenovalo po velkém skladateli.
(P.Bohuš/Solokapr)

Aktuality / 20. března 2014

Varhanní přehlídka mladých Ostrava 2014

4. ročník přehlídky varhaníků českých konzervatoří s mezinárodní účastí
pod záštitou Martina Sedláře, poslance parlamentu ČR 
k poctě Ch. M. Widora
8. - 10. 4. 2014

Přehlídku podpořilo účelovou dotací Statutární město Ostrava a ArcelorMittal Ostrava a. s.

Přehlídka má podtitul Rok (nejen) české hudby, neboť se v letošním roce objevuje celá řada dalších výročí narození či úmrtí světových skladatelů. Mezi nimi je Ch. M. Widor, jehož 170. výročí narození si připomínáme v roce 2014 a který patřil k vynikajícím varhaníkům a především skvělým skladatelům varhanní hudby. Tajemstvím není ani to, že významným českým skladatelem díla pro varhany byl Petr Eben.
 
Do Ostravy se 8. 4. 2014 sjede asi 20 studentů varhanní hry se svými pedagogy z konzervatoří z Prahy, Pardubic, Kroměříže, Olomouce, Brna, Opavy a Bratislavy na setkání mladých varhaníků v Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě. Dosud tyto přehlídky probíhaly v Opavě, Olomouci a Pardubicích.
Hlavním cílem této přehlídky je nejen koncertování a vzájemné srovnávání dosažené úrovně jednotlivých účastníků, ale také účast na diskuzních seminářích pořádaných po koncertech, kterých se zúčastní nejen studenti, ale také jejich pedagogové.
 
Vzácným hostem přehlídky bude francouzský varhaník a pedagog Jeann-Baptist Monnot, který povede seminář a masterclass a zároveň se představí na večerním recitálu dne 9. 4. 2014. Tento francouzský umělec je titulárním varhaníkem v kostele St Louis des Chartrons v Bordeaux a profesorem v International Paris Conservatoire of Music.




2014

Varhanní přehlídka - časový harmonogram

2014

Varhanní přehlídka - 1. koncert

2014

Varhanní přehlídka - 2. koncert

Aktuality / 14. dubna 2014

Chtěl jen porovnat síly na mezinárodní soutěži a byl třetí

Tallinn International Ballet Competition. První ročník Mezinárodní taneční soutěže v estonském Tallinnu proběhl na přelomu března a dubna. Soupeřilo se ve čtyřech kategoriích, mladších žáků (10-14), studentů (15-19), dospělých a profesionálů (19-25 a 26-30). V kategorii 15-19 let získal třetí místo Jan Špunda.

Tento student Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě byl zároveň jediný účastník soutěže za Českou republiku. Povídáme si s ním i jeho pedagogem a vedoucím tanečního oddělení konzervatoře Ivanem Hurychem po jejich návratu domů.

Soutěž se konala poprvé. Dozvěděli jste se o ní náhodou?
IH: Organizátoři poslali na naši mailovou adresu nabídku. Asi o nás věděli (úsměv).
JŠ: Přišlo mi dobré jet na taneční soutěž a porovnat síly s ostatními. Tanci se chci věnovat i do budoucna.
Jste spokojeni s tím jak, jste dopadli?
IH: Samozřejmě. Vyhrál jeden Švýcar, druhé místo nebylo uděleno. Třetí dali Honzovi, takže byl vlastně druhý nejlepší v kategorii 15 – 19 let.
JŠ: Já jsem to nečekal. Soutěžilo se na tři kola. Tančil jsem dvě klasické variace z Coppélie a Korzára a jednu moderní. Postavil ji pro mě můj kolega a student konzervatoře Adam Orszulik.
Co ses na soutěži dozvěděl?
JŠ: Zjistil jsem, že určitě musím na sobě ještě více pracovat. Třetí místo je dobrý, ale neznamená to, že teď nemusím nic dělat. Viděl jsem, jak trénují druzí a hlavně se chci přiblížit kvalitě vítěze Patricka Bruppachera ze Švýcarska.
IH: Patrick měl dobrou techniku, tančil čistě, hezky se na něj koukalo. Už při rozcvičování byl soustředěný a přesný, každý detail byl pro něj důležitý. Na druhé straně musím pochválit i Honzu, porazil třeba kvalitního Rusa. Při zkouškách na nás působil jako frajer a nevyplatilo se mu to.
Kdo všechno se soutěže zúčastnil?
IH: Byli tam zástupci ze 13 zemí. Z USA, Japonska, z Jižní Koreje, Švýcarska, Polska, Estonska, Lotyšska, Ruska, Moldávie, Ukrajiny, Kazachstánu, Finska a Rumunska. Zajímavé bylo pozorovat i pojetí pedagogické práce. U nás se začíná klasický tanec vyučovat od 11 let, v některých zemích, především v těch postsovětských,  se začíná snad už v 6 letech.
JŠ: Dobrá byla atmosféra. Fandili jsme si, nebylo to vyhrocené jako u profesionální konkurence. Sblížil jsem se tam s jedním Japoncem, vyměnili jsme si adresy, začali si psát.
Je těžké dostat se na takovou soutěž?
IH: Jak se to vezme. Musíte sehnat sponzora, abyste se tam vůbec mohli vypravit. Jan byl ale šikovný a sponzora si sehnal sám.
JŠ: Přes maminku. Dala mi doporučení na projekční a inženýrskou firmu BKB Metal. Jsem rád a moc jim za to děkuji. Bez nich bychom nikam nejeli. Zaplatili cestu, vlak do Varšavy, letadlo do Tallinnu, ubytování a startovné. Popřáli mi hodně štěstí, a že prý ať předvedu co nejlepší výkon.
Byli jste jediní z Čechů v Tallinnu?
IH: Na slavnostní večer přijel náš velvyslanec v Estonsku. Bylo příjemné, že přišel, promluvil s námi, blahopřál. Vidíme ale na tanci i chyby, vždycky se vyskytne něco, co se nepovede a může to být i lepší. Důležité je, že o tom víme a na chybách můžeme pracovat.
JŠ: Na soutěži to je těžké. Variace se musí upravit na rozměry jeviště, které je více úzké a ne široké, jak jste zvyklí. Na zkoušku je 10 minut. Je to stres.
Jane, řekni také něco o sobě.
JŠ: Jsem studentem 5. ročníku tanečního oboru, mám 16 let. Pocházím z dvojčat, sestra Anna je mladší o minutu. Něco si udělala s kolenem, tak se tanci nevěnuje a studuje na fotografické škole. Pak mám ještě mladší sestru Adélku. Tančí v divadle v baletní přípravce. Taky ráda kreslí a je chytrá.
Máš nějaké geny po rodičích?
JŠ: Mamka vždycky chtěla tančit, ráda tančila s taťkou. Ten je ale spíše hokejista.  Že se chci věnovat tanci, vzal v klidu, myslím, že je spokojený. K tanci jsem se dostal oklikou. Když jsme chodili do školky, sestra hrála na housle, později do tanečního kroužku a já se k tomu přidal. Kluci se mi ale divili, ty tančíš? Tak jsem toho nechal a hrál florbal. Pak jsem se k tomu ale vrátil. Jednou se mě paní učitelka Ludmila Miencilová ze Základní umělecké školy na Slezské zeptala, jestli bych nechtěl jít na konzervatoř. Nevěděl jsem, co to obnáší. Nastoupil jsem do prvního ročníku v 11 letech. Od té doby mě ale tanec chytl a chci se mu věnovat profesionálně.  
Tančíš už někde veřejně?
JŠ: Hostuji v Divadle Antonína Dvořáka, teď budu mít premiéru s představením La Sylphide. A také ve Slezském divadle v Opavě, v baletu Othello.
Co tě na tanci baví?
Když začne hrát hudba, tak je to parádní odpoutání od reality. Začnu tančit a najednou se zbavím všech starostí. Dostanu se do jiného světa. Užívám si to.  
(P.Bohuš/Solokapr)

Program

23
středa
dubna

Jarní koncert

18:30 hod., JKGO, sál Leoše Janáčka
Něco z klasiky a filmové hudby

úterý 22 dubna

Absolventský koncert

17:00 hod., JKGO, sál Antonína Dvořáka
Šoborová

úterý 22 dubna

Absolventský koncert

18:30 hod., JKGO, sál Leoše Janáčka
Huszár

čtvrtek 24 dubna

Podvečerní koncert

17:00 hod., JKGO, sál Antonína Dvořáka
klarinet, klavír, cembalo

čtvrtek 24 dubna

Absolventský koncert

18:30 hod., JKGO, sál Bohuslava Martinů
Danel, Kadlíčková

Pedagogický sbor tvoří aktivní umělci,
sólisté opery NDM, členové souborů divadel Ostravy a regionu, symfonických a komorních orchestrů