„Janáčkova konzervatoř a Gymnázium 
v Ostravě je jednou z nejvýznamnějších
umělecko - vzdělávacích institucí České republiky.“

Aktuality

Aktuality / 12. února 2015

Přijímací řízení pro školní rok 2015/2016 - 1. kolo

Konečné výsledky 2. kola talentových zkoušek v oboru zpěv po vykonání talentových zkoušek v náhradním termínu dne 5. 2. 2015 naleznete zde
Konečné výsledky 2. kola talentových zkoušek v oboru hudebně dramatické umění po vykonání talentových zkoušek v náhradním termínu dne 10. 2. 2015 naleznete zde
Konečné výsledky talentových zkoušek - obor vzdělání hudba - po konání talentových zkoušek v náhradním termínu naleznete zde

 

Uchazeči přijati do denní forma vzdělávání jsou povinni potvrdit svůj úmysl vzdělávat se v JKGO odevzdáním zápisového lístku, a to nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy bylo zveřejněno na webových stránkách rozhodnutí o přijetí.

Výsledky 1. kola talentových zkoušek - obor vzdělání zpěv naleznete zde
Výsledky 1. kola talentových zkoušek - obor vzdělání tanec naleznete zde
Výsledky 1. kola talentových zkoušek - obor vzdělání hudebně dramatické umění naleznete zde
Výsledky 2. kola talentových zkoušek - obor vzdělání tanec naleznete zde
Výsledky 2. kola talentových zkoušek - obor vzdělání zpěv - před konáním talentových zkoušek v náhradním termínu naleznete zde
Výsledky 2. kola talentových zkoušek - obor vzdělání hudebně dramatické umění - před konáním talentových zkoušek v náhradním termínu naleznete zde
Výsledky 1. kola talentových zkoušek v náhradním termínu - obor vzdělání zpěv - naleznete zde
Výsledky 1. kola talentových zkoušek v náhradním termínu - obor vzdělání hudebně dramatické umění - naleznete zde
Výsledky talentových zkoušek - obor vzdělání hudba - před konáním talentových zkoušek v náhradním termínu naleznete zde
 

 
Aktuality / 2. března 2015

Když nejen housle zní

Takový byl název čtvrtečního koncertu studentů strunného oddělení konzervatoře. Co vše umějí rozeznít, předváděli ve skladbách světových autorů, vedle Paganiniho, Beethovena nebo Mozarta, zazněli i čeští autoři, Bohuslav Martinů, Miloslav Gajdoš, Jaroslav Ježek a Jan Ladislav Dusík. Mezi diváky v Sále Leoše Janáčka pozorně naslouchala houslistka a pedagožka Irena Vítková, na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě učí už 35 let. 

 

Povídali jsme si s ní na závěr večera o tom, co je potřeba, aby housle „zněly“.
Jak jste s koncertem spokojená?
Všichni podali dobrý výkon. Nebyl žádný problém, přestože studenti měli za sebou v poslední době více zkoušek a vystoupení, uzavírali pololetí a byli po jarních prázdninách. Všichni to ale zvládli. Hráli pěkně, byli dobře připravení, znám je, jak hrají, tak mohu říct, že opravdu podali dobrý výkon. Samozřejmě, vždycky se dá něco najít. Například Carmen mohla být více španělská, takže bychom měli pracovat více na výrazu, ale co se týče techniky, tak tu studenti mají zvládnutou velmi dobře, řekla bych, že výborně.
Studenti jsou mladí lidé. Jak je vedete k tomu, aby se uměli do skladeb pocitově ponořit?
To je docela těžké. Člověk je musí v hodině hecovat, dostávat to z nich. Někdy to působí, jakoby se mladí lidé styděli, že by měli zahrát větší dynamiku a zřetelnější odstíny.
Mají houslisté a další studenti strunného oddělení perspektivu uplatnit se ve svém životě?
Když nejsou líní, tak ano (úsměv). Konzervatorní vzdělání si mohou prohloubit na vysoké škole nebo studovat na zahraničních akademiích. Je na každém z nich, jak je aktivní, jak se na své budoucnosti účastní. Talent ale nestačí, je potřeba píle a práce každého jednotlivce, to je strašně důležité.
Jak se pozná talent?
U přijímacích zkoušek. Zjistíte to z repertoáru, techniky a výrazu.
Co byste poradila mladým lidem a jejich rodičům, kteří zvažují, zdali jít studovat na konzervatoř?
Musí vědět, jestli to opravdu chtějí dělat. Předpoklady mohou mít, pokud mají trpělivost a pravidelně každý den cvičí, bez toho to prostě nejde. Pravidelnost musí být železná. Když dítě začne hrát na housle od prvních krůčků, musí to být každý den, ne dlouho, třeba jen půl hodiny, ale musí to být, jestli je pátek nebo svátek.
Co Vy, byla jste také pilná?
Já jsem ve třetí třídě základní školy cvičila každý den hodinu a půl (úsměv). Přitom nemohu říct, že by mě to nějak omezovalo, měla jsem i další aktivity. Na housle jsem hrála ráda a ráda hraji dodnes.
Kde například?
V Komorním orchestru Bohuslava Martinů v Brně, někdy v operním orchestru Národního divadla Moravskoslezského.
Prozradíte svou uměleckou filozofii, kterou předáváte i studentům?
Platí české přísloví, že „bez práce nejsou koláče“. Studenti jsou pilní, výborní, pracovití, ale jsou i jedinci, které musíme dlouho přesvědčovat, že když nebudou cvičit, tak to můžou zabalit. U těch, co mají talent, mě to bolí nejvíce. Lidé jsou sice z podstaty leniví, kdyby ale u toho zůstalo, všichni bychom umřeli, že. Píle je pro život podstatná.
Petr Bohuš, Sólokapr

 
Aktuality / 16. února 2015

Tomáš Vrána s Janáčkovu filharmonií Ostrava

V pianistově projevu se snoubí technická jistota a vědomí naprosto jasné představy o celku i detailech se sympatickou interpretační skromností…

 

Publikum čtvrtečního koncertu filharmonického cyklu  Jeunesses musicales (12. února) zažilo mimořádný večer s Janáčkovou filharmonií Ostrava, venezuelským dirigentem Ilyichem Rivasem a především se sólistou Tomášem Vránou. V provedení mladého klavíristy, studenta 6. ročníku Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, zazněl Klavírní koncert č. 2 g moll op. 16 Sergeje Prokofjeva, který bývá pianisty poněkud opomíjen a představuje pro sólistu zvlášť obtížný interpretační úkol. Dramatické, výrazově i technicky nesmírně náročné dílo si Tomáš Vrána vybral záměrně a skutečnost, že je mu skladatelův hudební jazyk blízký, čišela z každého tónu skladby. Suverénně zvládl všechny nástrahy zvukově exponovaného klavírního partu a doslova si užíval Prokofjevovy provokativní pasáže, kadenci v první větě, až ďábelsky působící druhou větu, vystihl ironický podtext věty třetí a s přehledem koncert završil ve větě závěrečné, v níž je „klavírista až diktátorsky drcen kombinací důrazu na drobné detaily i na mohutné ´silové pasáže´“ (cit. z programu Jana Špačka). Velkou pochvalu si zaslouží orchestr, který tvořil se sólistou kompaktní celek a také dirigent, díky němuž vyzněla potřebně samozřejmě a jistě všechna záludná rytmická místa koncertu.   Tomáš Vrána si tak nejen vynikající interpretací, ale také odvahou, s jakou představil ostravskému publiku zřídka hrané dílo, zasloužil „standing ovation“, které na ostravských koncertech nevídáme příliš často…
 
Hana Adámková

 
Aktuality / 13. února 2015

Petr Kozel: hudbu cítím srdcem

Tuto středu se na konzervatoři odehrál tradiční koncert studentů a pedagogů Dechového oddělení Dum spiro, cano neboli Dokud dýchám, hraji. Ve skladbě Espaňa pro lesní roh solo Vitalije Bujanovského se blýskl student šestého ročníku Petr Kozel. 

 

V dalších dvou skladbách, jednak v Jubilejní intrádě skladatele Vladimíra Studničky v úvodu večera a podruhé před přestávkou koncertu v Uncless 12° Mojmíra Bártka si Petr zahrál i se svým pedagogem Milanem Krajňákem. Ten působí v Janáčkově filharmonii Ostrava a na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě vyučuje hlavní obor Lesní roh. Po jejich společném vystoupení na koncertě si povídáme v jedné z učeben konzervatoře.
 
Pane Krajňáku, mluvíte slovensky. Odkud pocházíte?
 „Z Martina, což je krásné město mezi Malou a Velkou Fatrou na Slovensku. V Ostravě žiju už 11 let a v podstatě stejně tak dlouho znám Petra Kozla, bylo mu tenkrát 10 let, když jsme se setkali poprvé. Pamatuji si, že Petr než přešel na lesní roh na Základní uměleckou školu v Ostravě Šenově, hrál i na housličky na ZUŠce v Hlučíně.
 
Kde jsou lepší hráči na lesní roh, na Slovensku nebo na Moravě?
Kdekoli. Dnes je konkurence tak silná, že je jedno, odkud jste. V Americe, Japonsku, České nebo Slovenské republice, všude je úroveň vysoká.
 
Co byste o Petrovi řekl?
Je to mladý člověk, ví, co chce a jde za svým. Stále dopředu. Má svoji cestu, vytýčený cíl, chce být sólistou. Jít do světa a studovat tam u jiných pedagogů, žít tam. A myslím, že se mu to podaří. Účastní se různých mezinárodních soutěží, hraje na festivalech. Má dobře nastartováno.
 
Petře, myslíš si i ty, že se ti daří?
Jak kdy, někdy je to horší, někdy lepší. Pokaždé se ale snažím hrát co nejlépe, dát tomu 120 procent. Když to jde, je úspěch a vidím, že se to lidem líbí, tak mám radost i já. Když hraji starou hudbu, snažím se ji interpretovat autenticky, dobově a když interpretuji moderní skladbu, snažím se do ní vnést prvky, které by tam měly být. Každopádně se do hry snažím promítat své vnitřní já. Pocity, emoce. To je pravidlo, kterým se řídím. Prožívám tóny, hudbu cítím srdcem.
 
Jak to dáváš najevo?
Někdo dává pocity najevo slovy, poezií, já to slovy tak dobře neumím, tak hraji. Když jsem rozzlobený, jsem ve hře trochu agresivnější. Když nemám den, je lesní roh ponurý. Když jsem veselý, dávám do toho elán, který by měla skladba mít. Samozřejmě se snažím zaměřit především na charakter skladby, třeba ve španělské skladbě si kvůli tomu vybavuji španělskou dívku s růží v rozpuštěných vlasech a kastaněty, jak tančí na různé rytmy (úsměv).
 
Umíš poznat na divácích, že jsou spokojení?
Jednotlivé posluchače nevnímám, spíše cítím, že dneska to sedlo nebo jsem dobře nezahrál.
 
Tak co myslíš, jaká byla dnes na koncertě atmosféra?
V mém sólovém vystoupení to charakter Španělska mělo, samozřejmě je ale hodně co zlepšovat. Za dva týdny mám absolventský koncert, tak se snažím připravovat hlavně na něj. Na dnešní koncert jsem tedy neměl takovou přípravu, jak bych chtěl.
 
Končíš šestý ročník, čeká tě závěr školy. Co máš před sebou?
Chtěl bych navázat na další studium, v Německu. Lákají mě tam pedagogové, styl hry, a to jak si tam muzikantů váží. V Německu je mnoho příležitostí ke hraní a lidé tam dokážou hudbu ohodnotit.
 
Jsi spokojen se svou školou, Janáčkovou konzervatoří a Gymnáziem v Ostravě?
Jsem rád, že jsem tady mohl studovat. Dalo mi to hodně a mohl jsem dojíždět domů do Hatě u Opavy, kde mám zázemí. Rodiče, blízké, přátele. Kdybych studoval v Brně nebo v Praze, podpora by tam byla také, ale nebyla by tak blízká a možná by ze mě vyrostlo něco jinačího.
 
Jak člověka napadne hrát na lesní roh?
V šesti letech jsem začínal na housle na ZUŠ v Hlučíně u Pavla Josefa Vejvanovského a Andrey Poštůlkové. Mám ale dýchací potíže, tak se taťka seznámil s Karlem Čurdou, učitelem hry na zobcovou flétnu na ZUŠ Viléma Wünsche v Ostravě Šenově.  Ten navrhl, abych se také učil na flétnu, a po půl roce jsem začal hrát i na lesní roh.
 
Co se ti na tom nástroji líbí?
Jeho zvuk, barva. Že je zvláštně pokrouceným nástrojem, vydává spektrum různých zvuků a barev, má velký rozsah. Člověk při hře na lesní roh musí pracovat nejen s dechem, ale i se svaly, pokud chce hrát na vysoké úrovni, musí se udržovat i fyzicky. A když můžu ze sebe vydat maximum, to mám rád. Pomáhá mi to po stránce tělesné i duševní.
 
(Petr Bohuš, Sólokapr) 

 

Program

6
pátek
března

Mladé talenty s JFO

18:00 hod., Dům kultury města Ostravy
mimořádný koncert

úterý 3 března

Absolventský koncert

18:30 hod., JKGO, sál Leoše Janáčka
Libosková, Sokolová

čtvrtek 5 března

Absolventský koncert

18:30 hod., JKGO, sál Bohuslava Martinů
Pazlar

čtvrtek 5 března

EXIT

18:30 hod., JKGO, sál Leoše Janáčka
maturitní taneční představení 

Pedagogický sbor tvoří aktivní umělci,
sólisté opery NDM, členové souborů divadel Ostravy a regionu, symfonických a komorních orchestrů