Janáčkova konzervatoř v Ostravě je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem

19.3.2024 / Přihlášení

Aktuality

Datum od Datum do
Články / 4. února 2020

Nominace na ocenění BBC Music Magazine Award.

Máme velikou radost, vždy když naši studenti dosahují úspěchů ve své kariéře, obzvláště když jde o úspěch mezinárodní. A proto máme radost z CD Dvořák/Martinů: Klavírní koncerty s Jakubem Hrůšou, ve kterém hraje náš bývalý student IVO KAHÁNEK, které je nominováno na prestižní ocenění BBC Music Magazine Award.

 

Rádi bychom tímto k úspěchu pogratulovali, a vás naše fanoušky poprosili o podporu tohoto CD hlasováním na stránkách: https://musicmagawards.awardsplatform.com/entry/vote/pDzERgvL

Postup hlasování:
1. kliknutí na “Vote” u našeho CD v kategorii “CONCERTO”,
2. rychlá registrace jména a emailu na webu, kam budete po hlasování přesměrováni
3. kliknutí na kontrolní odkaz, který přijde ihned na Váš zaregistrovaný mail (někdy to trvá pár minut, ale bez tohoto potvrzení není hlas platný).

 
Články / 27. března 2019

Přijata na Královskou dánskou hudební akademii

Mimořádný úspěch zaznamenala před několika dny studentka 4. ročníku Janáčkovy konzervatoře Johanka Sniehottová. Po náročném přijímacím řízení byla přijata ke studiu na prestižní vysoké škole v Dánsku, v Kodani.

 

Johanko, minulý týden jsem procházela foyerem školy právě ve chvíli, kdy jste se jen před několika okamžiky dozvěděla, že jste byla přijata na Královskou dánskou hudební akademii. Vaše radost, doprovázená slzami, se nedala přehlédnout…
... popravdě tomu ještě stále nevěřím, je to pro mě velký úspěch.

Přibližte nám, o jakou školu vlastně jde a jak bude studium probíhat...
Jedná se tedy o vysokou školu, a co se týče profesorů i stylu výuky, je na velmi vysoké úrovni, jak je v Dánsku zcela běžné. Díky moderním technologiím zde také probíhají každý měsíc digitální návštěvy vynikajících hudebníků z celého světa ve stylu přednášek či masterclassů. 
Můj obor patří pod oddělení staré hudby, kde se kromě zobcové flétny vyučuje také hra na violu da gambu, barokní housle, traverso, cembalo, loutnu, barokní violoncello a barokní trubku. Atmosféra na tomto oddělení je spíše rodinná…

Na které předměty se těšíte?
Na co se obzvlášť těším, je pro mě předmět docela nový, basso continuo, který mi pomůže k lepší orientaci v harmonii. Za zajímavost bych ještě zmínila předmět  '' Wind theory class'', který je zaveden prioritně pro dechaře a je zaměřený hlavně na dýchání a vystupování na jevišti. A asi za nejdůležitější předmět je zde považována sluchová analýza, kterou berou velmi vážně. Z vlastní zkušenosti z přijímacích zkoušek můžu potvrdit obrovské nároky, které považují za standard.

Jaké typy studia zde lze studovat?
Zvolila jsem studium tříleté, tedy bakalářské, je zde ale možnost také magisterského a doktorského studia.

Úspěšně zvládnout přijímací zkoušky na akademii bylo jistě mimořádně obtížné. Co všechno jste musela absolvovat?
Přijímací zkoušky trvají celý týden a skládají se ze tří dílčích zkoušek. Hlavní obor je nejdůležitější zkouškou, a pokud zde neuspějete, pošlou vás hned první den domů. Tato zkouška trvá celkem 40 minut a úkolem uchazeče je zahrát skladby podobné obtížnosti, které jsou zadány v kritériích přijetí na stránkách školy, dále zvládnout technické záležitosti jako jsou všechny stupnice a akordy přes celý rozsah nástroje, dále  7 dní před zkouškou  obdrží uchazeč vybranou skladbu, kterou musí nacvičit a předvést, poté následuje hra z listu a na závěr krátký pohovor pro zjištění motivace ke studiu a záměrů studenta na škole.

Předpokládám, že to stále ještě není všechno...
Není...další zkouškou je hra na klavír, je to podobné jako u hlavního oboru až na dobu trvání, to už je jen 20 minut. Nechybí zde ani hra z listu, která byla velice obtížná. Poslední zkouškou je test z hudební teorie a již zmíněný test ze sluchové analýzy. Tato zkouška je ze všech nejdelší a zároveň nejnáročnější na udržení pozornosti, trvá 3 hodiny. 

To jsou pro mnohé studenty jistě nepředstavitelné podmínky… Je asi jasné, že k absolvování podobného přijímacího řízení nebude uchazeči stačit běžné penzum látky, které se probírá ve škole. Jak dlouho jste přípravě věnovala?
V hlavním oboru bych mohla říci, že je to od prvního ročníku na konzervatoři. Jsme vedeni tak, abychom úspěšně vykonali všechny zkoušky, je jen na nás, s jakým zapálením se do toho vložíme. Pokud jde o hru na klavír, připravovala jsem se v rámci povinného klavíru u paní profesorky Renaty Šternberk. Program jsem měla vybraný už na konci třetího ročníku, takže pak stačilo docvičit mollové i durové stupnice a skladbu zadanou 7 dní předem a více se zaměřit na hru z listu. Na test ze sluchové analýzy jsem se připravovala ze všeho nejvíce a tímto chci poděkovat panu profesoru Danielu Skálovi, který mi věnoval svůj čas a zkušenosti, které získal svým studiem v Maďarsku, kde je výuka velmi podobná. 

Johanko, jaký byl Váš bezprostřední dojem po absolvování tak náročných zkoušek?
Velmi mě překvapilo, že zkoušející i profesoři v porotách byli velmi milí a snažili se navodit co nejpřátelštější atmosféru. Také velmi oceňuji slovní hodnocení, které jsem obdržela po každé zkoušce. Takže i když jsem si při odjezdu byla jistá nepřijetím, hlavně kvůli velkému počtu uchazečů, věděla jsem na čem zapracovat a díky pozitivnímu hodnocení i v čem pokračovat.

Jak se na studium v Dánsku těšíte? 
Uvědomuji si, že přijetí je jen klíčem k velké dřině a spoustě práce. Bude to velmi náročné, a to i po finanční stránce. Bez podpory rodičů bych  tento sen nemohla nikdy uskutečnit. Je to skvělá příležitost a jsem velmi vděčná, že mohu v Dánsku studovat a načerpat nové studijní i umělecké zkušenosti. 

Zbývá už jen popřát, ať se Vám splněný sen podaří naplnit!!!




Děkuji a dovoluji si pozvat všechny na svůj
 
                        Benefiční koncert, který se uskuteční 1. června 2019 v 15:00 hodin
                                               v Kostele sv. Mikuláše v Rychalticích.
                                                           Na programu zazní díla:
            Georga Philippa Telemanna, Makoto Shinohary, rumunské lidové písně, renesanční tance 
 
                                                           Jako hosté spoluúčinkují: 
Jakub Šíbl, Tereza Horáková, Jiří Havrlant, Michal Manďák, Nela Pavlištiková, Michal Raitmajer, Dominik Dostál, Marta Gawlas 

 

H.A.


 
Články / 6. března 2019

Festival „Umím francouzsky“

V pátek 1. 3. 2019 se na Gymnáziu J. Božka v Českém Těšíně konal již tradičně 4. ročník festivalu „Je sais faire en français“ (Umím francouzsky) za účasti studentů z Polska, Slovenska a z různých měst našeho okolí např. Šumperk, Karviná, Olomouc, Frýdek-Místek, Bohumín, Frýdlant a samozřejmě z Ostravy.

 

Jde o velmi zajímavou kulturní akci pro frankofily, studenti francouzštiny zde totiž předvedou svá vystoupení: recitace či písně, divadelní představení, skeče, adaptace známých pohádek a letos také poprvé balet… To vše v umně udělaných kulisách a samozřejmě „en français“. Soutěžící byli zpočátku nervózní, ale v uvolněné atmosféře, kdy se aplaudovalo a fandilo všem, stres opadl a všichni se dobře bavili. Festival zahájila Madame Hélène Buisson, atašé Francouzského institutu v Praze, akci podpořil i ředitel Alliance française v Ostravě, Monsieur Thomas Gougin, rovněž Česká televize Ostrava udělala televizní šot o této události.

Pomyslnou třešničkou na dortu bylo vystoupení našich studentek ze 7.TC, na které se všichni velmi těšili a pak i vysoce hodnotili, bylo tu poprvé něco zcela jiného... Magda Plháková pronesla úvodní slovo, představila celou skupinu, studentky předvedly taneční prvky s francouzským komentářem, poté uvedla píseň Je suis malade, na kterou děvčata zatančila tanec s vlastní choreografii. Za což jim patří velký dík. 
Tak "Au revoir et à bientôt!"

Mgr. Mazurová (vyučující francouzštiny)










 
Články / 10. října 2018

Posouvání hranic

Studenti 2. a 3. ročníku hudebně dramatického umění ve společném projektu se studenty Konzervatoře v Košicích.

 

Od rozdělení Československa uplynulo už dobrého čtvrt století a příležitostí ke kontaktu se slovenštinou pro nás, kteří se o událostech minulého tisíciletí dovídají pouze z učebnic či vyprávění starších příbuzných, značně ubylo. Zástupci Českého spolku v Košicích a Českého centra v Bratislavě si tedy oprávněně začali dělat vážné starosti, zda si vůbec ještě rozumíme, a v hlavách se jim zrodila myšlenka provést v rámci Dnů české kultury experiment s názvem Rozumíme si ještě -  Rozumieme si ešte.

Testovaným vzorkem tohoto experimentu byli studenti ostravské a košické konzervatoře, kteří měli za úkol nastudovat literární texty v jazyce jejich nikoli mateřském, nýbrž bratrském. Sedm statečných z 2. C a pět odvážlivců z 3.C se do projektu dobrovolně zapojili s přesvědčením, že co je nezabije, to je posílí, a jali se zpracovávat texty. Některým, zdálo se, byla jazyková obratnost dána do vínku, jiní se museli do posilování mimických svalů opřít s větší intenzitou, nicméně všem se nakonec podařilo mluvidla v rámci možností zkrotit. Významně k tomu přispěl svými magickými schopnostmi pan profesor Gábor. Ten nejenže usměrňoval naši zdivočelou slovenštinu, ale také v rekordně krátkém čase zrežíroval celou scénickou kompozici Studnička detstva z poezie Milana Rufusa, se kterou jsme vystupovali.

Dnem D číslo jedna byl čtvrtek 20. září, kdy se u nás na konzervatoři konal první galavečer. Slovenští konzervatoristé k nám přijeli uvést pásmo v češtině Kdo sestoupil do poezie, už nevystoupí a my jsme literárně-hudební večer na oplátku obohatili zase svou slovenštinou. Díky všem, kteří nás přišli do sálu Leoše Janáčka podpořit.

V neděli jsme mířili naopak my do Košic. Všichni, až na jednoho, tedy na jednu, která v mylné představě, že ji vlak přijede vyzvednout do Olomouce, čekala na peroně marně, zatímco my ostatní se již blížili ke Košicím.

Večer jsme zhlédli experimentální taneční divadelní představení Štátneho divadla Košice Denník Anny Frankovej s Táňou Pauhofovou v hlavní roli. Po představení jsme měli možnost si s touto talentovanou slovenskou herečkou popovídat.

Náš pobyt v Košicích završil galavečer číslo dva, který se konal v pondělí 24. září ve Východoslovenské galerii. Zatímco pan zvukař řešil technické problémy, pan profesor Klemens se velmi pohotově ujal slova a svým vstupem významně přispěl k osvětě mládeže.

Díky vedení školy, pánům profesorům Gáborovi a Klemensovi za možnost posunout pomyslné hranice vlastní komfortní zóny i hranice státní.

 

Za zúčastněné studenty Kateřina McIntoshová, 2. C


 
Články / 1. října 2018

Školní rok zahájily vítězstvím

Studentky oboru hra na akordeon získaly 1. a 3. cenu v mezinárodní interpretační soutěži.

 

Ve dnech 21. - 23. 9. 2018 se uskutečnila Accordion International Competition 2018 in Reinach ve Švýcarsku. 

Daniela Paterová získala 1. cenu  a Eliška Kichnerová 3. cenu.

Srdečně blahopřejeme k dosaženému úspěchu.

 
Články / 19. září 2018

Studenti tanečního oddělení v Paříži

Studenti tanečního oddělení netradičně zahájili školní rok 2018/19…
           
Dne 3.9. 2018, kdy většina studentů zahajovala v Janáčkově sále školní rok, stáli studenti tanečního oddělení před školou a těšili se na nádherné dny v kouzelné Paříži, které měli před sebou...

 

Čekala nás sice úmorná cesta v autobuse, ale ta byla vykoupena hned další den ráno!!! Už je tady Paříž a její symbol – Eiffelovka! Kdo nebyl na Eiffelově věži, jako by snad ani nebyl v Paříži. Mnozí byli překvapení její ohromnou monumentalitou s výškou přes 300 metrů. Nahoru jsme se mohli dostat dvěma způsoby: pohodlnější variantou byl výjezd výtahem, pro fyzicky zdatné se nabízela i levnější varianta výstup po schodech, jimiž jsme se však dostali pouze do prvních dvou pater, do třetího pak jezdí už jen výtahy. Tam nás čekala nezapomenutelná vyhlídka na celé město!
 
Víte ale, že… Eiffelova věž není nejnavštěvovanější památkou Paříže? Na žebříčku návštěvnosti je dokonce až čtvrtá! Předběhla ji katedrála Notre Dame, bazilika Sacré Coeur i muzeum Louvre. My jsme samozřejmě navštívili všechny!!!
           
Poté jsme prošli Martova pole a již jsme mířili k Invalidovně, kterou nechal postavit Ludvík XIV. jako ubytovnu pro válečné invalidy. I ti, které nezajímá místní vojenské muzeum, se prošli aspoň přes nádvoří a zamířili pod zlatou kupoli dómu, pod kterou se nachází honosný katafalk jedné z nejznámějších postav novověkých francouzských dějin, Napoleona. Jeho ostatky jsou umístěny v sarkofágu, kde je tělo uloženo v dalších šesti rakvích. Večer jsme všichni ulehli po velice náročném dni a noci v autobuse a už jsme se těšili na další den.
           
Paříž nám připravila opravdu nádherné počasí, a tak jsme hned ráno odjeli do Versailles, kde na nás dýchla atmosféra doby krále slunce Ludvíka XIV., zakladatele a pána zámku. Prohlédli jsme si bohatě zdobené královské pokoje, různé sochy, zmenšeniny zámku i pokojů a předměty, které připomínaly jeho dobu. Zahrady ve Versailles jsou téměř stejně krásné jako zámek samotný, rozhodně stály za procházku. Poté jsme zamířili zpátky do Paříže k bazilice Sacré Coeur. Bazilika je jedna z nejpůsobivějších pařížských dominant, která stojí na vrcholku Montmartru.  Bazilika bývá pro svůj vzhled častým terčem posměchu a je označována jako dílo cukráře, nám se ale velmi líbila! Byl odtud působivý výhled na Paříž! Samozřejmě jsme nezapomněli mrknout na slavný kabaret Moulin Rouge, který k Montmartru neodmyslitelně patří!
  
A už jsme autobusem jeli dál… na projížďku městem. Zatímco celá Paříž na nás působila dosud historicky, místy romanticky, jeho nejmodernější čtvrť zvaná La Défense, byla pro nás neuvěřitelnou změnou.  La Grande Arche z roku 1989 je zdejší nejpřitažlivější pozoruhodností. Tento obrovský betonový oblouk (spíše kostka) z dálky nevypadá tak mohutně, skutečností je, že by se pod oblouk vešla katedrála NotreDame.
 
Vyrazili jsme dál… obdivovat další honosné stavby kouzelné Paříže - Velký a Malý královský palác, budovu Národního shromáždění, kostel sv. Máří Magdalény, Museum D´Orsay… Projeli jsme po Champs-Élysées, bulváru s nejluxusnějšími obchody, kolem Vítězného oblouku, nezapomněli jsme samozřejmě na francouzské divadlo „Opera Garnier“, které je jedním z pěti národních divadel v Paříži, zaměřuje se hlavně na baletní představení a na klasickou operu. Vystoupit v Opeře Garnier je snem každého tanečníka. I my bychom jednou chtěli vystupovat na „těchto prknech“ a slyšet bouřlivý potlesk publika.
 
Celodenní prohlídku jsme zakončili večerní plavbou po Seině. Naskytla se nám jedinečná možnost, jak zachytit pravý život místních Pařížanů podél nábřeží Seiny a zároveň vidět nádherné pařížské monumenty z paluby lodi. Ještě velký nákup u mrakodrapu Montparnasse v centru Paříže a už jdeme na hotel spát! I když mnohým to trvalo ještě velice dlouho, než skutečně usnuli!
 
Nastal poslední den. Nasávali jsme atmosféru v Latinské čtvrti, došli jsme k jedné z nejstarších a nejvýznamnějších evropských univerzit Sorboně po bulváru St. Michel, viděli jsme  historickou stavbu Pantheonu, která sloužila původně jako kostel a dnes je z ní slavné pohřebiště slavných osobností např.Victora Huga. Po té jsme zhlédli velice zajímavou stavbu nedaleko Pařížské radnice, Centrum Georgese Pompidoua. Tento moderní palác ze skla a oceli  je charakteristický tím, že většina infrastruktury budovy je vedena vně a není nijak zakryta. Naopak je dokonce barevně zvýrazněna.
 
Pomalým krokem jsme již mířili ke gotickému klenotu, katedrále Notre Dame, která bývá označována jako skutečné srdce Paříže. Leží na ostrově Cité, počátky stavby spadají již do 13. století a je nejnavštěvovanějším místem v Paříži. Odtud jsme již pokračovali ke slavnému muzeu umění, Louvru, které patří k největším a nejrozsáhlejším na světě. Do Louvru jsme vstoupili skleněnou pyramidou, která samozřejmě silně kontrastuje s historickou budovou zámku, ale již k ní neodmyslitelně patří. My jsme ihned zamířili za záhadným úsměvem Mony Lisy, jednoho z nejslavnějších obrazů historie, kterou namaloval známý Leonardo da Vinci v 16. století.
 
Toužebně očekávaný rozchod, poté umožnil, abychom se všichni rozprchli každý po svém do všech „koutů“ Paříže. Někteří se znovu prošli po Champs-Elysées a vystoupali za krásným rozhledem na Vítězný oblouk, znalci umění, kteří mají rádi impresionisty, navštívili ještě Museum D´Orsay, jiní jen tak odpočívali v Tuilerijských zahradách, nebo místo obdivování památek dali přednost kulinářskému zážitku v malebných kavárničkách a ochutnávali francouzské speciality. Další se vrhli na nakupování dárků v místních obchůdcích. Prostě každý si užíval po svém nádherné poslední okamžiky v překrásné Paříži.
 
Pak už se prodíráme mezi ostatními turisty do našeho autobusu a odjíždíme domů. Čekala nás náročná mnohahodinová cesta, ale určitě to stálo za to! Tak zase někdy au revoir, krásná Francie!
 
Poděkování patří samozřejmě vedení školy a paní Mgr. Mazurové za organizační zajištění celého zájezdu.
                                                                                                         
Studentky 7. TC s ostatními „baleťáky“ (září 2018)


















 
Články / 26. března 2018

Studenti Janáčkovy konzervatoře si za své podání Bystroušky zaslouží jedničku

Tato začíná recenze našeho představení LIŠKA BYSTROUŠKA.
Celá recenze na serveru Ostravan.cz

 
Články / 29. srpna 2017

NOVÝ KLIP - Tisková zpráva

NOVÝ KLIP,
RICHARD KRAJČO JAKO AMBASADOR
A PŘEDEVŠÍM 59 NOVÝCH TALENTŮ.

TAKOVÝ JE START ŠKOLNÍHO ROKU NA JANÁČKOVĚ KONZERVATOŘI V OSTRAVĚ.

 

V pondělí 4. září se otevřou dveře všech škol včetně Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. To rozevře pomyslnou bránu všem talentům – především těm novým. Několik desítek nováčků spolu se studenty vyšších ročníků přivítá konzervatoř velkolepě. Přes léto dokončila režisérka Petra Všelichová propagační klip školy. Richard Krajčo se ujal funkce ambasadora konzervatoře a osobně se v klipu také objeví. K tomu přidejme pro příznivce školy nabitou koncertní sezónu a den otevřených dveří. 
 
 
„Některé věci v člověku zůstanou tak silně otisknuty, že máte pocit, že jste nikdy neodešel. Není totiž důležité setrvat, ale nikdy nezapomenout, být stále pyšný a šířit její jméno. A o to se snažím.“ Řekl pro JKO Richard Krajčo. Český divadelní a filmový herec, zpěvák, frontman úspěšné kapely Kryštof a nyní také ambasador Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, jedné z nejvýznamnějších umělecko-vzdělávacích institucí v ČR. Richard Krajčo, ostravský rodák, byl přijat na Janáčkovu konzervatoř na hudebně dramatický obor v roce 1996.

„Myslím, že Richard jako náš absolvent, je schopen oslovit široké spektrum mladých lidí i rodičů potencionálních uchazečů o studium. Je všeobecně známou a úspěšnou osobností pohybující se napříč různými žánry a tím může přilákat ke studiu konzervatoře mnoho dětí, které zatím ani neví, že mohou svůj talent rozvíjet na profesionální úrovni.“  Říká ředitelka konzervatoře, Soňa Javůrková.
 
Konzervatoří si prošli i další tři členové kapely Kryštof. Jejich vazba na konzervatoř není tedy náhodná. Před pár měsíci se celá kapela sešla na jednom jevišti v sále budovy konzervatoře, kde pózovali fotografům z Kantors Creative Club. Vedle snímků se Richard Krajčo objevuje i v novém propagačním klipu školy. Režisérka a dokumentaristka Petra Všelichová, spolu s Richardem Krajčem, natočila přes stovku studentů, absolventů a pedagogů JKO. Klip je ke zhlédnutí na sociálních sítích a webu školy. Zveřejnění klipu je načasováno jako přivítání 59 nových studentů – našich dalších potenciálních hvězd.

Nová koncertní sezóna nabídne pestrou škálu koncertů a představení v podání mladých umělců se svými hosty. Hned 7. 9. v 18.30 hodin v koncertním sále Leoše Janáčka zazní klavírní recitál dnes již renomované mladé umělkyně Nikol Bókové. Na programu bude česká i světová klavírní tvorba. Letos se poprvé představí Ostravský orchestr mladých, ve kterém spojí své síly Janáčkova konzervatoř v Ostravě a Fakulta umění OSU. 26. 9. bude účinkovat pod taktovkou Paola Gatta na Svatováclavském hudebním festivalu. Pro milovníky klarinetu je na 4. 10. připraven koncert Pocta klarinetu. Na podzim nás ještě čeká speciální akce v rámci oslav 750. Výročí první písemné zmínky o Ostravě s názvem Hudební rodný list města Ostravy. Během večera 29. 11. se od prvních hudebních záznamů dostaneme až do dnešních dnů. Nejen uchazeče o studium přivítá JKO na Dnech otevřených dveří, a to 11. a 17. 10. 

„Vážené kolegyně a kolegové, ctění páni rodiče a pro mě zvlášť milí studenti, těším se na opětovné setkávání s Vámi a věřím, že společně prožijeme dalších krásných uměním naplněných 10 měsíců. Těm, kteří k nám vstoupí poprvé, přeji, aby svého kroku nikdy nelitovali. A nám všem přeji, aby se všechny naše umělecké a profesní sny a přání staly skutečností.“  Soňa Javůrková, ředitelka JKO

Kompletní tisková zpráva zde